Přemýšlím
Přemýšlím nad posledními událostmi. Ale hlavně nad mou změnou, která začala už hodně dávno a dnes jako bych věděla, že ještě nekončí. Život v temnotě, a hlavně s tím vším kolem, má i své stinné stránky.
Pokud se mu neoddáte plně a ze své vůle, budete vždy stát nad bojem mezi vámi a tim, co víte a cítíte.
Prostě žít s něčím, dejme tomu ze záhrobí, nejde a nejde ani být s tím kamarád, buď vyhrajete vy, což je šance opravdu minimální, nebo vyhraje on. Každý tvor z temnot chce jen to jediné - ukojit svůj hlad.
A potravou jste v tomhle případě vy.
Pokud to není něco vyššího a mocnějšího a rovnou vás to nezabije, bude vás to ovládat a krmit se vaším strachem, činy a podvědomím.
Ale musíte být naživu a svou energii i emoce obnovovat, k čemu by mu byla prázdná mrtvá schránka. Náš hlad je stejný, nikdy nesníme, co už je zkažené.
Trochu se v tom ztrácím, ale při psaní mi hlavou běhají miliony myšlenek, mám v sobě odpovědi na různé otázky a kde jsem je vzala? Nevím, snad čerpám i já něco z toho, co se na mě přilepilo. Někdy si myslím, že jsem s tím propojená, stává se to součástí mě samé, stává se to mnou a já jím? Nevím, ale má to své výhody, v určitých stavech mi lépe snad nikdy nebylo.
Být jen prázdná schránka bez citu, s myšlenkou jak všichni, které nenávidím trpí a umírají, mi dělá dobře. Vlastně mi pohrává úsměv na tváři a něco uvnitř mě se směje. Otevřela jsem díky tomu oči a v lidech vidím to špatné, jsou to jen buňky, které drží pohromadě, nic víc, jen potrava, hloupí a lehce manipulativní tvorové. Každý z nich má své slabiny a každý si jich je vědom, ale nikdo není natolik silný, aby jim odolal.